10. bodů jak pečovat o vlastní duševní zdraví
(pro dobrovolníky věnující se nově příchozím z Ukrajiny)
- Je důležité dbát o pokud možno pravidelný režim, nezapomínat se najíst a napít, dělat při náročné práci pauzy.
- O problémech, které mohou při dobrovolnické práci vznikat je dobré včas komunikovat, nenechávat si je pro sebe.
- Je normální, že při dobrovolnické práci můžeme prožívat i negativní pocity jako je smutek, vyčerpání, frustrace nebo zlost.
- Dobré je účastnit se intervizí nebo supervizí, když jsou dostupné nebo se je snažit zajistit.
- Nemějte pocit, že nesete plnou zodpovědnost za životy dospělých a dětí, kterým se snažíte pomoci.
- Nesnažte se těžké úkoly zvládat sami, ale podělte se s ostatními dobrovolníky a nastavte si jasná pravidla spolupráce.
- Neočekávejte za svou práci vděčnost. Lidé, kteří přicházejí a mají za sebou často traumatizující zážitky, mohou mít různá očekávání, také je může frustrovat, že museli velmi rychle opustit své domovy a celý svůj starý způsob života.
- Během dobrovolnické práce nezapomínejte na vztahy se svými blízkými a na své koníčky.
- Mějte soucit sami se sebou i s druhými. Buďte k sobě laskaví, za vaše nasazení se odměňte alespoň nějakou maličkostí.
- Při větší zátěži zkuste zařadit do svého života relaxační techniky nebo mindfulness.
Zpracovala MUDr. Kateřina Duchoňová, psychiatrička a psychoterapeutka, celá verze ke stažení ↓
Jak mluvit s lidmi zasaženými válkou
(pro jejich blízké a dobrovolníky)
Zpracovala MUDr. Kateřina Duchoňová, psychiatrička a psychoterapeutka, celá verze ke stažení ↓
Psychická první pomoc:
(pro jejich blízké a dobrovolníky)
VHODNÁ KOMUNIKACE – CO ŘÍKAT A DĚLAT:
• Snažte se pro rozhovor najít klidné místo a co nejvíce omezit vnější rušivé vlivy.
• Respektujte soukromí osob a zachovávejte o jejich sděleních mlčenlivost, pokud to odpovídá situaci.
• Buďte osobě nablízku, ale zároveň udržujte vhodnou vzdálenost v závislosti na jejím věku, pohlaví a kultuře.
• Dejte najevo, že posloucháte, například přikývněte nebo přitakejte „hmmmm…“.
• Buďte trpěliví a klidní.
• Poskytujte věcné informace, pokud je máte. Říkejte pravdu o tom, co víte a co nevíte. „Nevím, ale vynasnažím se to zjistit.“
• Informujte srozumitelným způsobem – mluvte jednoduše.
• Uznejte pocity lidí, jejich ztráty nebo důležité události, o kterých vyprávějí, jako je ztráta domova nebo smrt milované osoby. „Moc mě to mrzí. Je mi moc líto, co se vám stalo.“
• Uznejte síly lidí a oceňte, jak si byli schopni pomoct.
• Připusťte ticho.
NEVHODNÁ KOMUNIKACE – CO NEŘÍKAT A NEDĚLAT:
• Nenuťte lidi, aby vyprávěli.
• Nepřerušujte vyprávění a nespěchejte (například se nedívejte během rozhovoru na hodinky a nemluvte moc rychle).
• Nedotýkejte se lidí, pokud si nejste jistí, že je vhodné to udělat.
• Nehodnoťte lidi za to, co udělali, či neudělali, nebo za to, jak se cítí. Neříkejte „Takhle byste se cítit neměl/a.“ Nebo „Měl/a byste se radovat, že jste přežil/a.“
• Nedomýšlejte si a neupravujte věci, které nevíte.
• Nepoužívejte příliš odborné pojmy.
• Nevyprávějte lidem příběhy jiných.
• Nemluvte o svých vlastních těžkostech.
• Nedávejte plané sliby a falešnou útěchu.
• Neuvažujte a nejednejte tak, jako byste všechny problémy druhých měli řešit vy.
• Neberte lidem jejich síly a dojem, že se o sebe dokážou postarat sami.
• Nemluvte o lidech negativně (například o nich neříkejte, že jsou „blázni“ či že jsou „šílení“).
©Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakulta 2019, celá verze ke stažení ↓